čtvrtek 25. května 2017

Recenze ⭑ Andělská mrcha ⭑ Petra Poncarová

Autor: Petra Poncarová
Obálka: Libuše Bartošková
Nakladatelství: Brána
Rok a místo vydání:2014, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 160
Zdroj: knihovna
1. vydání
ISBN978-80-7243-712-2

O knize:

Linda je mladá sebevědomá žena, která usiluje o jediného muže, svou životní lásku. Jenže tento samec, jak ho často nazývá, je ženatý a Linda musí udělat vše pro to, aby ho konečně získala. Čeho všeho je schopná a dokáže vůbec takového muže udržet doma?

úterý 23. května 2017

Zaujalo mě #18

Ahoj, po necelém měsíci přináším další várku knih, které mě zaujaly. A jaké to jsou? Pojďme se na ně mrknout :)

Jako první se jedná o román, Všichni jsme utkáni z hvězd. Určitě víte, o jakou knihu se jedná. Četla jsem na ni několik recenzí a všechny mě utvrdily v tom, že to bude netradiční čtení. Určitě si mě něčím získá a já pak budu přemýšlet trochu víc o životě.

Anotace:
Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené...
Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.
Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ...
Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...

Recenze ⭑ Máj ⭑ Karel Hynek Mácha

Autor: Karel Hynek Mácha
Doslov napsal: Pavel Vašák
Kresba na přebalu: Vladimír Komárek
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok a místo vydání: 1987, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 64
Zdroj: knihovna
5. vydání
ISBN 22-016-87

O knize:
Lyricko-epická báseň, v které Karel Hynek Mácha píše ústy hrdiny o kráse přírody a naší zemi a pronáší svoje odvážné myšlenky o tajemství smrti a věčnosti.

Popisuje, jak hlavní hrdina byl na svou popravu přiveden, proč byl odsouzen a proč to vše jeho milá způsobila.

sobota 20. května 2017

Celkové shrnutí série ⭑ Zaklínač ⭑ Andrzej Sapkowski

!! Než se pustíte do čtení, ráda bych Vás upozornila, že tu mohou být (a určitě budou) zveřejněny nebo vysvětleny zápletky z celé série, nebo-li SPOILERY. Proto zvažte, zda tuto recenzi budete číst. Toto je souhrn nad celou sérií. !!

Úvodem…
Zaklínače jsem poprvé četla před čtyřmi lety, a protože jsem jednotlivé díly prokládala jinými knihami, trvalo mi asi rok, než jsem to celé přečetla. Jenže v roce 2014 byla vydána Bouřková sezóna. No, to bych nebyla já, abych nezačala číst celou sérii znovu, jen kvůli té jedné knize. Abych si to celé připomněla. Ale mě Zaklínač vážně bavil, takže do jeho světa jsem se ponořila ráda.
„Je to asi tak, jako bys řekl, že štír je hezčí než tarantule, protože má takový roztomilý ocásek. Dej si pozor Geralte... “ (Poslední přání)
V kostce
Geralt z Rivie je zaklínač, který byl vychován na Kaer Morhen. Své rodiče nezná, ale jeho úkol je jasný. Musí zabíjet nebezpečná stvoření jako jsou striga, bruxa, drak, mantichora, amfisbina, vlkodlak... Samozřejmě za peníze. Jeho život je díky tomu osamělý. Lidé se ho bojí, štítí, nevěří mu. Přesto jeho služby potřebují.

Jednoho dne pozná svůj osud v podobě Ciri. Princezny z Cintry a protože Cintra padla, je mu jasné, že musí Ciri zachránit. Této princezně totiž v žilách koluje vzácná krev a všichni ji potřebují ke svým účelům. Geralt musí vynaložit všechny své síly, aby ji znovu našel a chránil. Ale bude ještě potřebovat zachránit? 

Mé myšlenkové pochody
Celá série Zaklínače je v paperbacku, ale moc hezky provedeném. Každá kniha má znak, který nějakým způsobem ladí s názvem knihy. Ale slovo znak není přesné, trefnější je spíše medailon. Však sám Geralt nosí zaklínačský medailon, který mu napomáhá v magii a jeho zaklínačském umění. Ve spodní části knih pak nalezneme "oheň", který je barevně laděn právě s oním medailonem. Navrch každá kniha obsahuje několik kreseb, které jsou také moc povedené. Paní Jana Komárková, která sérii ilustrovala, je mistrině ve svém oboru. Každá kresba dodává příběhu na kráse a takové té "uvěřitelnosti", kdy si říkáte: "Kdyby takový svět opravdu byl...".
Každá kapitola ve všech dílech začíná úryvkem z knih pověstí, bájí, nebo písní té doby. Také učené knihy nejsou opomenuty. Ale co mě překvapilo, byly úryvky od Shakespeara či Poea. Ne jen že Vás naladí v další četbě, ale jsou předzvěst v další možný děj.

Když se zamyslím nad samotným námětem, je to něco skvělého. Příběh, který odrovná a nadchne snad každého nadšence fantasy. Od začátku až do konce věříte Geraltovi, že Ciri ochrání a fandíte mu do posledního dechu. Ona samotná Ciri si Vás také získá. Ne jen proto, že s ní "žijete" od jejího útlého dětství, ale také proto, že je to nebojácná a rovná dívka. Pravda, nechodí okolo horké kaše, odplata je její blízká kamarádka a pro rány nejde daleko. Ale přesto všechno si ji prostě musíte oblíbit (a párkrát byste jí i výchovně nafackovali :D).
„Zlatí draci jsou jenom v pohádkách.“
„Přestaňte,“ okřikl je Boholt. „K čemu ty řeči. Každý hlupák vidí, že ten drak je zlatý. To je cirátů - zlatý, modrý, kropenatý nebo károvaný. Není moc velký, budeme s ním hotovi raz dva. Bidlo, Mordochu, vyložit vůz, přichystat nářadí. Jaký je v tom rozdíl, zlatý - nezlatý.“
„Rozdíl to je, Boholte,“ namítl Hrombidlo. „A pořádnej. To nejni ten drak, co ho hledáme. Ten přiotrávenej u Holopolí sedí ve svý díře na klenotech. Tenhle tady sedí akorát na prdeli. Na kýho šlaka je nám třeba?“ (Meč osudu - Hranice možností)
Trochu mě mrzí, že to všechno skončilo tak rychle. Určitě si říkáte, co to plácám, vždyť to má osm dílů. Ale mě prostě tenhle svět nejde z hlavy. I přesto, že mám Ciri ráda, měla jsem ráda i Geraltovy příhody, kdy sekal zaklínačským mečem a bojoval proti příšerám. Jeho veselé i neveselé příhody mi dodávaly sil a vždy mi vykouzlily úsměv na tváři. A jeho přátelé, kteří mu byli věrni, tomu všemu dodali šmrnc. A to je právě to, co mě mrzí. Že těhle povídek není více...
Trpaslíky jsem v lásce nikdy moc neměla. Nedokážu to vysvětlit, ale prostě mi nesedli. Vždy jsem raději dávala přednost elfům. Ale autorům těch úžasných světů těžko můžu diktovat, o čem mají psát a jaké postavy do příběhu zasadit. Už ta jejich mluva mi dávala zabrat (musela jsem se více soustředit na četbu). Nepamatuji si, kde jsem na ně poprvé narazila, ale Zaklínač mě přesvědčil, že to s nimi nebude až tak špatné. No dobrá, přiznávám, že jsem jim na chuť přišla až teď, když už mám celou sérii přečtenou podruhé. Ale s klidným srdcem mohu říct, že tady se mi prostě líbili. Už si ani nedovedu představit, že by se v zaklínačově světě nevyskytli. Bez Yarpena Zigrina a Zoltana Chivayie by to prostě nebylo ono. Nemělo by to šťávu, kterou tito dva nebojácní a rázní trpaslíci dodávají.
„Hooouuu! Hooouuu! Hou!Ráz po ráz idem, neštabarcujem!
Ďachom sa zpříkáme,
gebeně těrúzgáme,
čangály gřámem, všeckých porúbem!
Hooouuu! Hooouuu! Hou!
“ (Paní jezera)
Zaklínače jsem podruhé začala číst díky Bouřkové sezóně, jak jsem se již zmínila. Ale se zklamáním jsem zjistila, že s celkovou sérií to nemá nic společného. Věděla jsem, že je to samostatný román zasazen ještě před Ciri, ale tak nějak jsem doufala, že to tam bude zapadat víc. Bohužel, nestalo se. Knihu můžete tedy otevřit kdykoli se Vám zamane. Nespadá do žádného děje, jen na konci je tam malá zmínka s Nimue, ale to je sotva zanedbatelné.

Nejde ani pořádně popsat, jako moc jsem si celou sérii užila. Má pár slabších chvilek a některé části se mi zalíbily až právě při druhém čtení. Určitě za to může lepší nálada a chuť se dovědět něco o tom světě něco dalšího. Neboť i teď jsem našla spoustu skvělých míst, které mi předtím unikly. Pan Sapkowski je opravdu pan spisovatel. Dokázal vymyslet neuvěřitelný svět. Svět, který se dostane do každé myslitelné buňky Vašeho těla a necháte se unášet nadupanou a úžasnou jízdou.
Postavy
Geralt z Rivie:
Geralt z Rivie je dobrý zaklínač, který jde vždy za správnou věcí. Lidé se ho sice bojí, ale má zásady, které jen nerad poruší. A ač se někdy může zdát, že je z kamene, jeho emoce jsou silnější, než by se mohlo zdát. Tohoto zaklínače jsem si oblíbila hned první kapitolou. Je takový roztomile nebezpečný a ráda bych s ním zašla na pivo.

Marigold:
Trubadúr, který vykecá vše, co ví i neví. Někdy bych ho nejraději uškrtila, ale ruku na srdce: bez něho by to nebylo ono. I když je to problémový chlap a rád si užívá žen, dobrého jídla a pití a teplé postele, pro dobrou věc by udělal vše. Je pravda, že je někdy natvrdlý a rádi byste mu zakroutili krkem, ale takový on prostě je. A bez něho by celý příběh byl víc syrový, bez zábavy.

Yennefer z Vegenbergu:
Tato čarodějka mi zprvu lezla hodně na nervy. Opravdu dlouho jsem si na ni zvykala a pořád to není ono. Dost často jsem nevěděla, na čí straně je a jestli chce Ciri opravdu pomoct. Ale chvíle s ní byly kouzelné. Třeba jak se ji snažila naučit kouzlům nebo ženským způsobům. Její osud je smutný, ale to všech zúčastněných.

Nenneke:
Nenneke mám ráda. Rovná, moudrá žena, která nějakým zázrakem drží nad Geraltem ochranou ruku. I když by ho někdy sama uškrtila. Přesto se na ni mohl kdykoliv spolehnout. Její ochrana nad Ciri byla obdivuhodná. Škoda, že jí Sapkowski nedal více prostoru.

Ciri:
Princezna Cirilla. Dívka, kvůli které to všechno začalo. Jak může jedna osudová chvíle všechno zamotat? Jak může jediná věta všechno změnit? Máme možnost sledovat Ciri od jejího útlého dětství až po dospělost a prožívat její radosti i starosti spolu s ní. Tato dívka je neobyčejná, však je také předurčena, ale jen ona sama může všem ukázat, zač je toho loket a kdyby chtěla, všichni by se jí začali bát. Ale ona je jiná. Svou odplatu začne splácet až po několika zážitcích a neskutečné bolesti. Je to silná dívka, která by pro svou novou rodinu udělala cokoliv.

Bonhart :

Ač je Bonhart bezesporu záporná a zlá postava, mě si získal. Nevím čím to (možná díky zvolení v RPG hrách postavy rváče?), ale scény s ním jsem zbožňovala. Jeho zlotřilá povaha mě svým způsobem učarovala a v dalších řádcích jsem čekala, co ještě provede. Sice má osamělý život, hodný psance, ale vybral si to.
„Ale rozkazy…“
„Rozkazy mám v prdeli!“
„Ale jestli nevyplníme mezeru v linii,“ překřičela Sladká kočička okolní vřavu, „Černí prolomí frontu! Vpadnou nám do týla! Otevři mi šik, Barclayi! Probiju se tam!“
„Rozsekajú vás, než sa dostanete k rybníku! Zařvete zbytečně!“
„Tak co navrhuješ?“ (Paní jezera)
Hodnocení jednotlivých knih
Bouřková sezóna - 3 hvězdičky RC
Poslední přání - 4 hvězdičky RC
Meč osudu - 4 hvězdičky RC
Krev elfů - 5 hvězdiček RC
Čas opovržení - 4 hvězdičky RC
Křest ohněm - 4 hvězdičky RC
Věž Vlaštovky  - 5 hvězdiček RC
Paní jezera - 5 hvězdiček RC
Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči s propadlou střechou zarostlou mechem a kdyby se škvírou v okenici podíval dovnitř, spatřil by ve zšeřelé světnici kmeta s bílým vousem a děvče s popelavými vlasy, sedící vedle sebe u krbu. Všiml by si, že oba mlčky hledí na červené uhlíky.
Ale nikdo to nemohl vidět. Omšelá poustevna byla ztracena v mlhách a sítinách bažin Pereplutu, kam se žádný člověk neodvážil. (Věž vlaštovky)
Celkové hodnocení
Takže, sečeno podtrženo, Zaklínače by si měl přečít každý milovník fantasy. Protože věřím, že toto je jedno ze základních děl tohoto žánru. Určitě se najde spousta takových, kteří se nechají Zaklínačem inspirovat a jednou bude patřit k těm nejčtenějším knihám, stejně jako Pán prstenů nebo Zeměplocha.

Tak co, četli jste už tuto sérii nebo stále váháte? Určitě tak učiňte, protože opravdu není proč otálet a věřte nebo ne, nebudete litovat!

čtvrtek 18. května 2017

Recenze ⭑ Modliba pro Kateřinu Horovitzovou ⭑ Arnost Lustig

Autor: Arnošt Lustig
Ilustrace: Josef Velčovský
Nakladatelství: Mladá Fronta
Rok a místo vydání: 1990, Praha
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Počet stran: 144
Zdroj: knihovna
3. vydání
ISBN 80-204-0199-7

O knize:

Kateřina Horovitzová se se svou rodinou dostane na rampu v blízkosti tábora. Tábora, do kterého se jde pro smrt. Jistý Herman Cohen si jí však všimne a zažádá o ni. Chce ji osvobodit a tak se stane jeho spolucestující, jako devatenáct dalších mužů. Jejich plán je jednoduchý: dostat se na loď a odcestovat daleko odtud. Do USA. A začít nový život.

Jistý Bedřich Brenske s nimi jedná a zařizuje vše potřebné. Všichni zmínění muži spolu s Kateřinou se musí potýkat s překážkami, které jim nastolil Červený kříž a úřady. Musí zaplatit vysokou cenu, aby se dostali tam, kam chtějí. Jenže skutečnost je pak jiná...